Po skončení loňské sezóny,která pro mě skončila až 1.ledna návratem ze silvestra jsem se pustil do práce.Rozsah prací jednoznačně určovaly finance,a tak například zvětšení obsahu bylo opět odloženo do další zimy,stejně tak i jiné brzdy.Ale co mi bylo jasné v první řadě,to že se musí zdokonalit podvozek.Tak na přední vidlici byl namontován stabilizátor s pevnostního duralu o tloušťce 23 mm.Celé vidlice jsem opět zrepasoval a demontoval nefunkční anti-dive.Kvůli třetím brýlím bylo nutno namontovat jiný blatník. Zadní kyvná vidlice byla vyztužena po vzoru závodní GSX-R 750 z roku 1987,kterou jezdil v amerických superbicích Kevin Schwantz.Zadní kolo zůstalo původní,ale je rozšířeno ze 4 palců na zajímavých 5,75 palců,což umožňuje jezdit šíři 170 a 180,samozřejmě v 18-ti palcích.

I když jsem odložil úpravy na obsahu motoru,tak jsem se snažil vylepšit plnění válců.Pořídil jsem originál karburátory Mikuni 34 a do nich Dynojet stage 3,což se po následném změření neosvědčilo,tak jsem se vrátil k osvědčeným ostrým šoupátkům z akcelerační pumpičkou.Další úpravou bylo nachromování svodů Yoshimura,které mají úctyhodný průměr a to plných 43 mm.Nově jsem vyvinul nerezové výfukové potrubí mezi svody a koncovkou,kde jsem jemně změnil průřez trubky a plynulými ohyby dotáhl do koncovky,kterou jsem též vyrobil z nerezu.Né,že bych nevěřil koncovce „ SFB „která byla v loňské sezóně osvědčená,ale nová nerezová koncovka „ JD „ byla též vyrobena v dílně „ SFB „.Musím podotknout,že koncovka dostala vylepšení v podobě komůrky v zadní části,aby prošla kontrolou německým policajtem.Další drobnou úpravou prošel odfuk motoru.Z ventilového víka jsem pancéřovou hadicí propojil nalévací otvor oleje,a v horní části vysadil T – kus s propojením do krku řízení přes zvláštní filtr.

Změnu doznaly blikače.Původní byly demontovány a nahrazeny blikači v řidítkách.Designově jsem vylepšil motorku šachovnicí,která zanechala stopy na nádrži i plastech.Vrchní brýle a spodky vidlí přišli vyleštit a nalakovat.Jak už jsem zmiňoval,nedostalo se na brzdy,ale alespoň jsem nahradil né nejlepší destičky Ferodo za kvalitní originál směs.

Při pohledu na „Beast of Prey II„ musí upoutat tlusté svody s mohutnou koncovkou a v neposlední řadě unikátním zadním kolem 5,75 x 18 palců.

Jízdní vlastnosti se zlepšily minimálně o 50 %.Průjezd zatáčkou lze vychutnat i vysoko přes 150 km/h, s perfektní jistotou,kterou jsem poznal jen u novějších supersportů .Zátah motoru se vylepšil díky mezikusu za svodama.Výkon a krouťák jsem po změně výfuku ještě neměřil,ale loni to bylo 132 koní a 107 Nm.Kritiku si zaslouží snad jen blinkry a zadní lampičky,které prý nejsou moc vidět.Opět jako loni jsem motocykl zvážil a věřte nebo nevěřte,je to 190 kg – suchá hmotnost.Sice jsem trochu pokročil,ale je to stále málo,takže příští zimu opět do práce.

Původ: GSX-R 1100 model 1987 TEST
Výkon a toč.moment: 107kW(145PS)@9600 ot/min, 125Nm@7000ot/min (u motoru 1186ccm)
Max.rychlost: 260 km/h

s novým motorem 1186

Jak mi umřely koně

Zima je období,kdy se nejezdí a nebo jezdí málo. A tak přišlo na řadu vysedávání s kamarády u piva a debaty o minulé a samozřejmě o nadcházející sezóně.Začali hádky komu to jede,kdo koho pojede,kolik kdo má koní a jakej krouťák a podobně.I já jsem se nechal vyhecovat a řekl si,že nějaký ten kůň navrch by byl dobrej a i ten točivý moment by se mohl zvednout.Ze starým olejákem GSX-R 1100 z roku 1987 jsem byl spokojený a loňské hodnoty z brzdy 132 koní a 107 Nm jsou výborné,ale proč nejít dál.

Abych upřesnil tyto hodnoty, tak to bylo měřeno s karburátory Mikuni 29 (šoupátkové ze 750 ),přímé filtry,svody Yoshimura a koncovka výfuku SFB.Takže jdeme dál.Pořídil jsem originál karburátory Mikuni 34.Koupil jsem kit Dynojet stage 3,který je přesně určen tento typ a přímé filtry.Kit jsem namontoval podle podrobného návodu a karburátory osadil na motor,opět s požadovanými přímými filtry.Tím byl sací trakt připraven.Na výfuku jsem ponechal osvědčené svody Yoshimura,ale s jinou koncovkou.Tu jsem nahradil nerezovou,stejných rozměrů jako SFB,akorát v zadní části vytvořil komůrku,aby nemohli němečtí policisté zasunovat „zvědavé klacky „ Jinak je koncovka přímá otevřená.Po natočení motoru jsem byl příjemně překvapen na reakci plynové rukojeti,která byla až neuvěřitelná.Seřídil jsem ještě podtlaky a hurá na brzdu.A říkám si „kolik tam asi je ?Koho pojedu ?Komu to zase nandám ?Při jízdě se mi zdálo jak motor jede plynule bez díry,ale brzda odhalila,že tomu tak není !!!

Výsledkem je 117koní a 91 Nm ! Jak je to možné ?!S Dynojetem mi umřelo 15 koní a to samý na krouťáku.A dokonce v osmi tisících chcíplo skoro 20 kobyl.

Po návratu domů jsem dosti vyřízenej vytrhl karbíky s Dynojetem a zatočil s nima nad hlavou tak,že letěly přes stodolu až do kopřiv,kde leží dodnes.S chutí namontoval staré Mikuni s difuzérem jen 29 mm.Upravil trubku mezi svodama a koncovkou,kterou jsem ponechal a opět to letí jako za starých časů.

Takže pokud někdo chce uškrtit motor a vyhodit pár tisícovek,ať si koupí kit. Zamysleme se „ Stojí to špekulování za to ?„

Na grafech vidíme porovnání

Přerušovaná čára – Mikuni 29
Plná čára – Mikuni 34 – Dynojet

Kroutící moment

Výkon

Graf výkonu a kroutícího momentu po naladění

autor: Jarda Douša